Myslivost

Myslivost tvoří několik více či méně autonomních oblastí. Mimo vlastní lov je to péče
o zvěř, chov loveckých psů, lovecké puškařství, staré i moderní sokolnictví. Zájem o
myslivost se musí vždy prolínat se zájmem o přírodu a děním v přírodě.

Založením jednotné myslivecké organizace v roce 1923 došlo ke sloučení celé řady
mysliveckých spolků, jejichž roztříštěnost byla podporována zákony, které byly jiné v
Čechách, jiné na Moravě a Slezsku a jiné na Slovensku. Ustavením Československé
myslivecké jednoty byl dán základ k jednotnému postupu a především k organizování
různých akcí ve prospěch myslivosti. Bylo zahájeno vydávání časopisu Stráž myslivosti
(dnešní Myslivost), založena odborná knihovna, zahájena odborná publikační činnost a
pořádání přednášek. Významným krokem bylo schválení malého honebního zákona v r. 1929,
kterým se částečně upravovala doba lovu a hájení některých druhů zvěře.

Po druhé světové válce v roce 1951 byla v České Bělé založena Lidová myslivecká
společnost. Zakládající členové společnosti byli: PhMr. Jan Sajfert, Emanuel Honzl, Richard
Petříček, Jan Rakušan, Josef Rakušan, Alois Kašpar, MUDr. Svatopluk Brabec, František
Bína, MUDr. Arnošt Pelant, Bohumil Stehno, MUDr. Miloš Sajfert, Arnošt Kohout, MUDr.
Jiří Šmíd, Vladimír Sajfert a Miloslav Rakušan.

Později byla tato společnost přejmenována na Myslivecké sdružení Česká Bělá.
Honitba, na které uvedená společnost hospodařila, odpovídala zhruba katastrálnímu území
obce Česká Bělá. V pozdějších letech byla tato honitba sloučena s Cibotínem a Macourovem.

V roce 1962 přechází převážná část katastrálního území Macourov k Mysliveckému
sdružení Žižkovo Pole a zbytek zůstává ve sloučené honitbě Česká Bělá - Cibotín. Tato
sloučená honitba myslivecky obhospodařovala asi 1540ha honební plochy. V roce 1982 při
vytváření nových honiteb přibyla celá Krátká Ves a část katastrálního území Jitkov, Střížov a
Počátky. Hranice nových honiteb navrhoval Okresní národní výbor v Havlíčkově Brodě bez
ohledu na katastrální území a pozemkovou držbu zemědělských podniků. Takto vytvořená
honitba Česká Bělá měla honební plochu asi 2700 ha.

Po roce 1989, kdy došlo k pádu totalitního režimu, byla myslivost znovu vrácena k
vlastnictví půdy. Bylo znovu ustanoveno honební společenstvo. Byl zvolen 7členný honební
výbor - starosta zvolil Antonína Rakušana a požádal Okresní úřad v Havlíčkově Brodě o
uznání honitby s redukovanou výměrou 2188 ha. Honitba byla v uvedeném rozsahu okresním
úřadem v roce 1993 uznána. Honební společenstvo se dohodlo, že honitbu pronajme
Mysliveckému sdružení Česká Bělá.

Při dalším schvalování honiteb v roce 2003 se výměra honitby ustálila na výměře 2154
ha honební plochy. Rovněž i v tomto roce Honební společenstvo Česká Bělá pronajalo
honitbu Mysliveckému sdružení Česká Bělá.

Myslivecké sdružení Česká Bělá má v současné době 32 členů, kteří se starají o chov,
ochranu a ozdravení lovné zvěře v přírodě, dále i o tlumení liščí populace jako nositelky
vztekliny. Někteří členové jsou držiteli čistokrevných plemen loveckých psů a dva jsou
majiteli chovných stanic.
Před honem 1962

Zvířena


Z vyprávění starých pamětníků myslivců (Jan Rakušan 1873-1952) víme, že v letech
okolo roku 1900 byl bělský revír zazvěřen pouze drobnou zvěří, tj. zajíc, koroptev a tetřívek.
Bažant zde byl vysazen ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století. Srnčí zvěř se začala
v menší míře vyskytovat před druhou světovou válkou. Jelení zvěř a zvěř černá se v revíru
nevyskytovala. Zazvěřením revíru bažantem začaly podstatně klesat stavy tetřívků. Ale ještě v
roce 1953 měla společnost v plánu odstřel několika tetřívků kohoutů. Odstřel byl prováděn v
lokalitě „Čermačka“ a ve žlabě „Za hajnova“. V dalším desetiletí se zde tato trofejová zvěř
vyskytovala jen ojediněle. Krutou ránu dostala zvěř srstnatá i pernatá v mrazivé zimě r. 1929,
její stavy poklesly na 5 - 10 % původního stavu. Trvalo pak mnoho let, než se tyto
zdecimované stavy vrátily na původní stav.

Po druhé světové válce se stavy bažantů dočasně snížily, avšak zhruba od roku 1960
rostly až do roku 1971. Pak se v důsledku negativních vlivů opět snížila a dnes se v naší
honitbě divoký bažant prakticky nevyskytuje. Dále se zde vyskytuje kachna obecná, polák
chocholačka a holub hřivnáč.

Nejnižší stavy zajíců byly v druhé polovině sedmdesátých let. Od této doby počet
zajíců nezadržitelně klesá. Stav srnčí zvěře lze hodnotit jako dobrý, ale stavy, které byly v
sedmdesátých letech, již asi nikdy nebudou.

V naší honitbě žije ještě značné množství dalších živočichů. Z řad savců to je ondatra
pižmová, lasice kolčava a hranostaj, jezevec lesní, tchoř tmavý, kuna lesní a skalní, vydra
říční. Z ptáků se zde vyskytuje čejka chocholatá, sluka lesní, bekasína otavní, slučka malá,
koroptev polní, chřástal polní a volavka popelavá. Dravce zde zastupuje jestřáb lesní, krahujec
obecný, káně lesní, moták pochop, moták pilich, luňák červený, včelojed lesní a poštolka
obecná.

Ve značné míře se vyskytuje prase divoké, které svým přemnožením působí značné
škody na zemědělských plodinách. Velké množství černé zvěře není jen problém jednotlivých
honiteb, ale celé České republiky a je možné říci, že se stal problémem celoevropským.