2. sv. válka

Dne 15.března 1939 české země začaly být okupovány německou armádou a jako
Protektorát Čechy a Morava byly začleněny do nacistické Velkoněmecké říše, zatímco na
Slovensku vznikl formálně samostatný klerofašistický stát - satelit Německa. Československá
tragédie se stala předehrou k 2. světové válce, která vypukla 1. září 1939.

Obecním starostou v té době byl František Stránský. Novým okresem se stalo Nové
Město na Moravě. 16. března 1939 v obsazené České Bělé vojsko zanechalo v místní škole
posádku 86. SS pluku, 1. srpna byl zatčen rolník Jan Rakušan (čp. 35) pro účast na ilegálním
vojenském odboji Obrana národa, ale byl propuštěn 23. listopadu 1940.

Při uzavření vysokých škol v listopadu 1939 byli z České Bělé v Praze dva
vysokoškoláci, Miloslav Sajfert a František Stránský. Ti v noci z Prahy utekli a po několika
dnech se hladoví, špinaví, ale živí, vrátili domů do České Bělé. Po válce dostudovali a stali se
z nich lékaři.

V České Bělé byl během okupace poslouchán londýnský a moskevský rozhlas. V roce
1941 ustala veškerá veřejná činnost v obci. Byl rozpuštěn Sokol. Sokolské věci byly schovány
u paní Inky Tomanové po celou dobu války. Sokolský prapor byl schován u pana Antonína
Fikara (čp.72). V květnu 1942 zahájil svou činnost vyděrač R. Dusík, správce Lagerhausu
z Pohledu. Po válce byl odsouzen k smrti a popraven. Z důvodu atentátu na říšského
protektora Heydricha, který po atentátu zemřel, 2. a 3. června se lidé báli jít z příbytků ven
v domnění, že osoby, meškající mimo obydlí, budou zatýkány. Z České Bělé během války
v Osvětimi zahynuli Rudolf Kantor, jeho matka Otilie a dvě sestry (Marta a Marie), dále
Reisová Hermína, osmdesátiletá soukromnice z České Bělé, její syn Leopold a dcera Ida.
V roce 1944 byl zatčen mlynář Augustin Janáček ze Zádušního mlýna v Žižkově Poli. Ve
mlýně mlel „na černo“ obilí pro Žižkovo Pole a okolní vesnice. V České Bělé měl také dosti
„černých“ zákazníků. Ale jen málo jich bylo zapsáno v utajovaném seznamu, takže ušli
trestu. Pan Janáček byl ale 15. února 1945 Němci popraven.

Prvně se partyzáni v obci objevili 1. ledna 1945. Šli k panu řezníkovi Králíčkovi pro
maso. Byly vylepeny první partyzánské plakáty. V okolí se začala rozvíjet partyzánská
činnost. Nejbližší partyzánský úkryt byl u Melounů na Bídě nad Hájkem. Zde vystupovali
Rusové Kravčenko, „Ivan Hrozný“, a jiní, kteří přecházeli i na zdejší dvůr Vlachov, kde jim
žádané věci poskytl František Nápravník. Zašli i do škrobárny (v dubnu) k řídícímu učiteli
Bedřichovi Hubáčkovi, kde se jim dostalo též žádané podpory. Také mlýn u Čumplů byl
jejich přechodným stanovištěm. Z 26. na 27. dubna byli partyzáni v obci, kde přestřihli
telefonní a telegrafní dráty, na četnické stanici zabavili šatstvo a u řezníka Králíčka si na
lístky vybrali maso. Od března byl partyzánskou spojkou František Jakeš, kovářský dělník,
který působil jako zpravodajská služba. S ním spolupracoval Josef Rakušan, řeznický dělník.
Zasvěceni byli i Karel Fichtner a Antonín Hirš, truhlářští dělníci. Do styku s ním přišel i
Václav Rakušan.

Dne 5.května 1945 dopoledne oznámil českobělský poštmistr Doležálek: „Je konec
války, hlásí to z Havlíčkova Brodu.“ Karel Fichtner se vypravil na Bídu v domnění, že obdrží
od partyzánů zbraně. Ale Todtova maďarská kolona přijížděla od Jitkova. Ta byla zachycena
Františkem Jakešem a pod dozorem K.Fichtnera odzbrojena. Odzbrojování ještě neskončilo a
již se objevila velká kolona německého vojska na kopci nad Českou Bělou (od Jitkova). Pak
bylo slyšet výstřely. Maďaři byli odzbrojeni a rychle se vydali na cestu k Německému Brodu.
Po Němcích se začalo střílet. Ti poškodili pancéřovou pěstí dům č. 198 (nyní Blažkovi).
Němci s sebou vezli rukojmí Jana Bence. Českobělští rychle odstranili ze školy zbraně, takže
Němci při prohlídce žádné nenašli. Prošli Českou Bělou a stříleli na vlajky. Sotva zmizeli,
rozšířila se zpráva: „Tesař Václav Kopecký byl zastřelen, učitel Ferdinand Lutner byl
zastřelen, kočí Jaroslav Korbela (ze Slavníče), který přivezl do pazderny len, je těžce raněn.“
Pražský rozhlas povzbuzoval k odporu. Za stanoviště si občané vybrali místo u Kopeckovy
pazderny. Vše to byla jen improvizace. S pancéřovou pěstí neuměl nikdo zacházet. Ukořistěné
zbraně od Maďarů byly ve špatném stavu. Hlídkovalo se i v neděli 6. května, ale když se
objevila německá kolona aut, neopovažovali se na ně dobrovolníci střílet. 7. května
přenocovali v České Bělé němečtí vojáci a německá ochranná policie. Ale 8. května už znovu
byly vyvěšeny československé vlajky. Bylo vidět, že ústup se mění v útěk. Kolona stíhala
kolonu, silnice byla zatarasena. Ještě byl rozhazován leták generála Nehringa, ve kterém bylo
uvedeno, že zpráva o kapitulaci je vylhaná, ale Němci říkali: „Alles kaput“. Němci zapalovali
auta, ničili úřední doklady.

9. května se situace začala vyvíjet velmi dramaticky. Lidé se uzavírali doma. Do
Německého Brodu dorazili Rusové, střetli se s Němci v Dolní ulici. Němci v České Bělé se
ihned dali na zpětný ústup, kterému nestačily silnice, a proto se rozložili po celé krajině. Po
poledni se objevila nad obcí letadla. Odpoledne bylo náměstí obrovskou pozemní i vzdušnou
křižovatkou. Tanky jezdily přes pole, projížděla tudy i pancéřová divize, koně utíkali do polí.
O půl osmé večer se rozkřiklo: „Rusové jsou tady.“ V té době tu byl i německý vojenský štáb
s generálem. Ten si uvědomil, že neunikne a šel se hlásit ruskému majorovi. Major mu
oznámil kapitulaci Němců a vyzval ho, aby složil zbraně. Nastal zběsilý útěk Němců.

10. května přes noc stále jezdila další a další německá vojska. Ráno Českou Bělou
překvapila smutná zpráva. Nad Boudovým mlýnem u mostku, spojujícího silnici s cestou do
polí, byl zastřelen štábní strážmistr Petr Smaha, truhlářský dělník Antonín Hirš a těžce byl
raněn spolumajitel tírny na len Miloslav Absolon, který po převozu do nemocnice skonal. I
Česká Bělá byla dále v nebezpečí. Němci nechali stát na náměstí barely tekoucích pohonných
látek, které se mohly vznítit. Všude po obci se stály tanky, osobní auta, nákladní auta, vozy,
nacházely se munice, miny, pancéřové pěsti, střelný prach, rozbušky, mezitím vojenská
vyznamenání, vojenské knížky, generálská uniforma, helmy. Krajem pobíhali psi, koně, ba i
velbloud. Ten byl později dopraven do zoologické zahrady v Praze.

Mezi mrtvé patřil i Vojtěch Rakušan (narozený 21.ledna 1921), který byl nasazen na
nucené práce do Německa a ke konci války na „pochodu smrti“ zemřel. 25. října 1945 byl
vyznamenán za statečnost čs.válečným křížem in memoriam. Byly však i zbytečné dětské
oběti. Václav Benc (čp.115) a Ladislav Petříček (čp.114) byli zabiti při hře s granátem. Na
zdejším hřbitově je pochován ruský kapitán R. T. Džosak, který byl Němci postřelen mezi
Českou Bělou a Jitkovem a v obci zemřel 9. května 1945.