1. sv. válka

Za války byl obchod s obilím kontrolován státní ústřednou, úřady řídily příděly
chleba a mouky, kterého byl naprostý nedostatek. Lidé, kteří neměli pole, museli obilí nebo
mouku kupovat „pod rukou“.

V zimě a na jaře v roce 1918 se platilo za 100 kg pšenice až 1000 K. Osoba měla být
živa celý týden z tohoto přídělu: 1kg a 26 dkg tzv. chleba, 25 dkg mouky, 1 kg brambor, 6-12
dkg masa a trochu kávy a cukru. Mnozí lidé nedostávali válečnou podporu, nebyli zaměstnaní
nebo byli nemocní. První příděl pro Českou Bělou obnášel 1500 kg pšenice. První „enky“
(přídělové lístky) byly v České Bělé vydávány od června 1915. Na jaře v letech 1917-1918
přicházelo mnoho lidí do obce, aby si „pod rukou“ alespoň koupili brambory. Četnické stráže,
z nařízení hejtmanství, takové nakupující udávaly, zatýkaly a také nedůvěřovaly starostům
obcí. Do mouky se mlely žaludy, kaštany, peluška, vikev, takže co se z ní upeklo, nebyl žádný
chleba. Na lístky byly vydávány: mouka, chléb, cukr, káva, uhlí, petrolej, maso, brambory,
tabák. Tabák obsahoval listí dubové, březové, bukové. Proto se začal tabák pěstovat v
zahrádkách, ale i na poli. Falšování všeho druhu kvetlo v překvapující míře a s ním ruku v
ruce šla lichva. Za 100 kg plev a smetků z obilí se platilo až 150 K.

Všechna nařízení byla obcházena, jen aby život byl lehčí. Příděly pro domácnost byly
zvyšovány, vykázalo se více osob, než jich skutečně bylo. Pro zvířata se více zachovalo
nesprávnými údaji při rekvizici slámy, sena, obilí, bramborů, řepy. (Rekvizicí se rozuměly
úřední výkony, kterými se odhadovalo množství hospodářských produktů a zároveň určovalo
množství, které se musí státu odvést). S rekviziční komisí chodil i strážmistr Šustr. Úbytek
dobytka s sebou nesl nedostatek masa a omastku. Byly zřízeny sběrny omastku a mléka
(v České Bělé byla sběrna u Al. Semeráda). Česká Bělá měla dodávat 40 l mléka denně, ale
neodváděla, hejtmanství hrozilo tresty. Jednou se tajně proslechlo, že bude rekvizice všech
prasat a začalo jejich tajné porážení. Vše se dělalo ze strachu před hladem. Drahota se
projevovala stotisíciprocentními zvýšeními cen oproti mírovým dobám. Nastal nedostatek
kovových peněz, peníze pozbývaly na ceně. Za 1 až 2 kg másla si člověk mohl opatřit 1000
kg uhlí. Byly vydávány „ nouzové peníze“, t.j. poukázky na určitý obnos, který se proplatil.
V České Bělé velkostatkář PhMr. J.Sajfert také vydal „nouzové peníze“.

Během války z uprchlíků byli v obci Italové, kteří byli ubytováni v čp. 10 na náměstí.
Světlým zjevem té doby byla slavnostní schůze obecního zastupitelstva společně
s občanstvem v České Bělé, konaná dne 1. května 1918, na které byl zvolen Alois Jirásek
čestným měšťanem obce České Bělé.

Na podzim 1918 utrpení lidu dosáhlo vrcholu. V obci, tak jako v celé Evropě, řádila
španělská chřipka. Nebylo rodiny, aby všichni členové hromadně nebo postupně
neonemocněli. Mnoho lidí různého věku zemřelo. Celkem zemřelo na epidemii v obci 17
osob.

Ve válce zahynulo 22 českobělských občanů. Jejich jména jsou uvedena na Památníku
padlých na náměstí. Z Ruska jako legionáři se vrátili (podle kroniky PhDr. Václava Fiedlera)
František Jakeš (1888), Antonín Klusáček, Jaroslav Píbil (1896). Z Itálie jako legionáři se
vrátili František Rakušan (1884), Václav Řebíček, Vincenc Petr, Josef Hájek, Josef Stehno. V
roce 1968 k 50. výročí čs. samostatnosti byly uděleny pamětní plakety účastníkům I. odboje
Františku Rakušanovi a Jaroslavu Píbilovi.