1.Republika

Dne 28.10.1918 byla vyhlášena Československá republika. Vznikem Československé
republiky se vytvořil zcela nový rámec pro další vývoj českého národa.

Zpráva o převratu došla do České Bělé toho dne až večer. PhMr. Jan Sajfert dne 29.
října vystoupil na náměstí a přečetl přítomným lidem telegram došlý od Národního výboru
z Prahy. Zpráva o tom se však ihned rozšířila. Odpoledne byly obrazy Habsburských
představitelů strženy, zničeny a pohozeny. Jinak převrat minul klidně.

Po převratu byli na slavnostní schůzi, konané dne 8.listopadu 1918, jmenováni
čestnými občany českobělskými: T. G. Masaryk, Dr. Karel Kramář, V. Klofáč, Fr. Staněk,
Habrman a Tusar.

V obci v roce 1922 působily tyto organizace a spolky:

Překonání poválečných obtíží a vytvoření stabilní československé měny sice nevedlo
k odstranění chronických nedostatků československé ekonomiky, vytvořilo však spolu
s celkovým oživením světového hospodářství v polovině 20. let předpoklady
k hospodářskému vzestupu. Rok 1924 byl dokonce nazván po hospodářské stránce rokem
požehnaným.

V obci v domě čp. 143 zřídil František Požár škrobárnu a také zavedl v obci ruční
výrobu perských koberců. Zaměstnával asi 30 lidí. U jitkovské silnice zřídil Štěpán Absolon
tírnu na len. Ten zaměstnával asi 20 lidí. V roce 1920 Otto Kantor zřídil rovněž tírnu. Zde
pracovalo asi 30 lidí. V obci byly dvě vodní pily: Rakušanova a Svobodova.

V České Bělé bylo rozšířeno pletení vlasových síťek. Týdenní výdělek byl v roce 1922
2-3 K od tuctu. Zručná dělnice upletla asi 1 tucet síťek denně. V tírnách dostával dělník 25 K,
dělnice 20 K za týden. Při výrobě koberců dostával dělník 18-20 K, dělnice 14 K týdně.
Řemeslníci byli najímáni. Mistr dostával 4 K a tovaryš 3 K za hodinu.

Bylo vybráno místo pro stavbu transformátoru (na rozcestí silnice a cesty ke statku
Jana Rakušana) a ten byl postaven. Obec tak prvořadě vyřešila elektrifikaci, protože nově
postavené budovy a vznikající průmysl a modernizace zemědělství by se bez zásadního řešení
elektrifikace neobešly.

V obci byly tři přijímací radiové stanice.

V roce 1925 postihla obec velká bouře s ohněm a neobvyklou povodní. Uhodilo a
začalo hořet u Stejskalů. Hrozilo protržení hráze u „Prokšova“ rybníka a u „Volejny“.

V roce 1926 zemřel řídící učitel Josef Kruliš, který se svému pedagogickému
zaměstnání věnoval 29 let. Byl ve svých požadavcích skromný a jako učitel oblíbený u svých
žáků. Před počátkem školního roku se přistěhoval nový správce školy pan Eduard Hoffmann,
který v roce 1927 zemřel. Novým správcem a řídícím učitelem se stal Bedřich Hubáček.

V únoru 1929 uhodily velké mrazy. Vrány, havrani, straky a kavky létali nebojácně do
dvorů, koroptve zmrzly vyhladovělé a žíznivé. Na Nemojovsku (u Počátek) byla nalezena u
jeslí zmrzlá srna. Mrazy klesaly pod -30°C. Některé dny se teploměr blížil i k -40° C. Začala
bída o vodu. Byla přerušena autobusová doprava. Mrazy zeslábly a ustaly až
v předvelikonočním týdnu. Ještě v březnu byli havrani a vrány stále na hnojištích a zajíci stále
přibíhali ke stavení a hledali potravu. Autobus začal jezdit znovu až 20. března. V týdnu po
Velikonocích začalo opět sněžit. 6. dubna visely ze střech půlmetrové rampouchy. Mnoho
ovocných stromů toho léta uschlo. Jen vlašským ořechům to pomohlo. Na podzim byl odstřel
zvěře o polovinu zkrácen.

Na podzim 1929 vypukla světová hospodářská krize, jež poněkud opožděně zasáhla i
Československo, kde vyvrcholila v létě 1933 a odeznívala déle než v ostatních zemích. V roce
1930 se krize nedotkla průmyslových podniků v České Bělé. Ve škrobárně se pracovalo na
dvě směny, i v pazdernách se pracovalo. Krize se však dotkla hospodaření všeho druhu a
řemeslných živností i obchodníků. V roce 1932 podporu v nezaměstnanosti v obci nikdo
nebral.

V roce 1931 odešel na odpočinek pan farář Josef Ruml, biskupský vikář, který v obci
působil od roku 1883. Byl u lidí velice oblíben, neboť byl nejen dobrý kněz a kazatel, ale i
„poctivý sedlák“, který s lidmi pracoval na farských polích. Za jeho působení se v kostele
v roce 1926 začalo zvonit novými zvony. Novým panem farářem se stal pan František
Smetana. Ten pěstoval na jižní straně fary vinnou révu, miloval zahradu. V zahradě stál
krásný včelín s mnoha úly a po zahradě se procházeli dva nádherní pávi.

V roce 1933 vypukla tyfová epidemie. okresní lékař z Chotěboře zakázal brát vodu
z Habánovy studně a z obecní pumpy u čp. 72. Rozruch byl ještě rozšířen, když dne 14.srpna
se ve všech pražských novinách objevila zpráva z Německého Brodu, že epidemie vznikla ze
špatné pitné vody. Ale ani do konce roku 1933 nebyl proveden rozbor vody, přestože obecní
úřad rozbory požadoval. V Habánově studni má Česká Bělá veliký zdroj vody a nejde o vodu
„vrchní“. Že to není vrchní voda, ale velmi vydatná voda spodní, je patrné i neodborníkům
z toho, že tato voda ještě nikdy nevyschla, a v České Bělé je dost hlubokých studní, které
v suchých letech neměly vodu. Voda Habánova má malé rozpětí temperatury. Mezi létem a
zimou není téměř žádný rozdíl. Je to vynikající pramen, který už 600 let zdejším lidem dával
kus života.

Teprve v lednu 1934 byly provedeny rozbory vody, které vyvrátily, že by voda
z Habánovy studně byla příčinou tyfové nákazy v obci.

V roce 1938 25. ledna od 8.45 do 9.55 večer bylo vidět na severní obloze obrovskou
rudou polární záři s paprsky vzhůru obrácenými na její západní straně. Zář pozvolna stoupala
vzhůru a od obzoru se oddělila. Potom se roztrhla na východní a západní část a volně mizela.
Potom zase její barva zesílila a pod ní bylo vidět modrozelené světlo. Byl to v našich krajích
neobvyklý úkaz nádherné polární záře. Lidé v úkazu viděli budoucí válku a krev.

Dne 15. září 1938 vypracovala britská a francouzská vláda plán na odstoupení
pohraničních oblastí ČSR s více než 50% německého obyvatelstva. Byla vyhlášena všeobecná
mobilizace. Muži starší 18 let byli povoláni k plnění vojenských povinností, při eventuální
obraně proti hrozícímu nacistickému Německu. Ale 29. září se sešla v Mnichově konference
za účasti A.Hitlera, B. Mussoliniho, N.Chamberlaina, E. Daladiera a přítomní podepsali
dohodu o německých požadavcích. Československo bylo nuceno postoupit své pohraničí.
Branci, kteří se vraceli z mobilizace po dohodě o odtržení pohraničí, plakali žalem a zlostí nad
koncem 1. republiky.